MARS 500 Média Rozhovory

Rozhovory

Rozhovor s Jaroslavem Sýkorou
Zdroj: AFOHLED 3/2009

Sociolog Jaroslav Sýkora zastává členství v Mezinárodní astronautické akademii sídlící v Paříži. Od konce osmdesátých let se soustavně věnuje mapování lidských vztahů uvnitř malých sociálních skupin. Byl vedoucím projektu Štola k Marsu a nyní se podílí spolu s Univerzitou Tomáše Bati ve Zlíně na mezinárodním projektu Mars 500.

Byl jste vedoucím projektu Štola k Marsu, v čem experiment spočíval a jaké byly jeho výsledky?

Štola k Marsu byl první projekt tohoto typu, který se uskutečnil v ČSSR. Zároveň byl ve své komplexnosti ojedinělý, neboť zkoumal člověka v bio-psycho-sociálním pojetí. Konal se na základě našich představ o fungování člověka v kritické situaci. Tou byl model dlouhodobé izolace. Chtěli jsme vědět, jaké okolnosti působí na změnu lidského chování. Výsledek bádání má širokou aplikaci i v běžném životě, především šlo však o kosmický výzkum. Účastníky jsme vystavovali mimořádným situacím (oheň na palubě či závady techniky). Předpokládali jsme, že se člověk nebude chovat ve shodě s běžným životem. Konečné vásledky nás překvapily. Díky důkladně připravenému projektu činnosti osádky a jeho plnému akceptování se účastníci chovali zcela normálně.

Štola k Marsu probíhala v roce 1988. Docházelo k politickým tlakům, které projekt pozměňovaly?

U vědců ani zkoumaných k žádným tlakům nedocházelo. Samozřejmě, že vyvíjeny byly, ale dovnitř do skupiny nepronikly. Politiku do projektu vnášeli jenom politici na poli mezinárodní soutěživosti. Východní blok nechal vybudovat instituci Interkosmos v rámci řevnivosti boje se Západem; zde k ovlivňování docházelo.

Nyní pracujete na mezinárodním projektu Mars 500, jedná se o podobný psychosociální, psychofyziologický a sociologický výzkum jako Štola 88?

Mars 500 je dokonalá obdoba naší jednoduché Štoly. Jednoduché proto, že už dva roky po Štole proběhly zahraniční experimenty prováděné dokonalou technikou a s obrovskou finanční podporou. S nadsázkou lze říci, že my jsme měli nástroje sice skvělé, ale, žertem řečeno, z „jasanového dřeva‟. I když jsme používali německé importované nástroje. Avšak i v minimalistických podmínkách jsme došli k poznatkům obdobným jako v zahraničí.

V projektu Mars 500 se českým objevem v zaznamenávání vztahu jedince i skupiny stalo tzv. sociomapování...

Sociomapování vzniklo v organizaci QED GROUP a.s. MUDr. Radovan Bahbouh přišel s nápadem spočívajícím ve speciální analyticko - grafické metodě, která by odpovídala tzv. filosofii BIOPSYS, což znamená zkoumání človeka z hlediska komplexního pohledu multidisciplinárního. Metody byly tak prokombinované, že zrcadlily popis lidských činností a způsoby, jakými bychom mohli lidský život ovlivňovat (v pozitivním slova smyslu). Pomocí sociomapování lze dokonce predikovat nejvhodnější osazenstvo posádky.

Může mít dlouhodobá izolace v uzavřených místnostech trvalé následky na zdraví účastníků?

Psychickou újmu nelze zcela vyloučit, ale domnívám se, že podmínky pro přežití jsou tak dobře komponované, že by ke zdravotním následkům dojít nemělo. Oproti Štole, kde se uskutečnil náhodný výběr, probíhal v Marsu výběr řízený. Přihlásilo se na 5600 lidí a síty jich prošlo 20, z nichž 6 bylo vybráno za přímé účastníky. Samozřejmě, že bezpečnost nelze stoprocentně zaručit, ovšem pravděpodobnost, že by někdo nepřežil nebo utrpěl závažnou zdravotní či psychickou újmu, je velmi malá.

Posádka Marsu 500 obsahuje jenom muže. Jedná se o záměr, nebo shodu okolností?

Určitě jde o záměr. Už kdysi jsme se dostali do názorového sporu s americkými kolegy, kteří se ženou nepočítali. Jediným experimentem, v němž se objevila žena, byl náš projekt Štola k Marsu. Objevili jsme, že žena hraje v osádce důležitou roli. Ovšem její profil osobnosti musí odpovídat daným podmínkám. Nejlépe jim vyhovuje mateřský typ ženy. V osádce tak vzniká galantnost a pohoda, která je pro přežívání v izolaci velice žádoucí.

Jaký je váš odborný pohled na reality show, jejichž zdánlivá podstata odpovídá experimentálním výzkumům izolované skupiny?

Domnívám se, že koncepce reality show neslouží k získání znalostí o soužití lidí v kritických podmínkách. Sice i zde mohou nastat kritické podmínky, ale motivy chování jsou úplně jiné.

rozhovor vedl Jakub GANTNER
J. Sýkora/Štola k Marsu/17.4.